Jsme svatba pod širákem. Vybavujeme vaše venkovní svatby na místech, které si sami vyberete. Za tímhle jednoduchým posláním a několika židličkami je ale spousta příběhů. A my vám je chceme povědět.
Přišlo jaro. My jsme tou dobou chodili pravidelně běhat do parku. Víceméně. Každopádně se v nás celkem brzy začala probouzet jarní náladička a došlo i na povídání o svatbě.
Při našich výletech jsem nenápadně nahazovala svatební témata a Péťa vždy zkušeně odpovídal, že o svatbě to není
a že se lidi můžou mít přece rádi i bez toho humbuku kolem. Navíc je lepší ušetřit za svatbu a jet
na dovču, nebo ne? Zní to možná rozumně ale…
Sice jsme mluvili jakoby o ostatních párech, znáte to, ale později se ukázalo, že moc dobře věděl, o co
jde. Mimochodem na dovolenou nakonec vůbec nedošlo 🤔
Jenomže my fakt nechtěli tuctovou svatbu z katalogu. Žádný zámek, kostel nebo radnici. Nešlo o to, že by to nebylo
pěkné. Jednoduše nechceme svatbu někde, kam se sami nevydáme. Hledali jsme místo, které sedne našim představám
a zároveň to nebude vyloženě rychlovka na stojáka kvůli fotce. To se povedlo.
Bylo ráno a my se šli mrknout do Divoké Šárky. Vylezli jsme nahoru na kopec a rozhlíželi se kolem.
V sobotu ráno nám tam ani nikdo nepřekážel. No a já se tak rozhlížím a najednou za sebou slyším “Tyjo
to by šlo! Už to vidím. Tady židle, támhle slavobrána. Koukej kam ukazuju. Rozumíš?”.
Nicméně to máš židle, stolek, slavobránu a další spoustu věcí. Svatby na takovém místě jsme se chytli hodně rychle.
Mysleli jsme, že většinu věcí zařídíme tak nějak rychle a bez práce. Prostě někam zavoláme a bude
hotovo. Nakonec ke spokojenosti potřebujeme hlavně sami sebe, že? Ne, není to tak jednoduché. Nebylo totiž
kam zavolat.
Začali jsme tedy shánět všechno vybavení. Tohle jsme si půjčili támhle, tamto jsme pronajali tady a najednou
bylo jasné, že potřebujeme ještě někoho. Potřebujeme lidi, kteří to vše zařídí, přivezou, odnosí, postaví a postarají
se o to, aby bylo všechno tip top. Rostla cena. Přibývaly starosti. Objevily se komplikace a taky
obavy, že se na nás jeden z deseti dodavatelů prostě vybodne. Vždyť o co jim jde, oni svatbu nepořádají.
Plán bé, který vlastně ještě neexistoval, právě vstoupil v platnost. Musíme to celé udělat jinak. Sami. Pořádně. 💪
Všechno jsme promysleli, naplánovali a nakonec z toho vyšlo najevo, že podobný problém mají určitě
i ostatní. A tak jsme si řekli, že se toho chopíme a přijdeme s řešením. Tady vznikla
Svatba pod širákem. Začali jsme vymýšlet, nakupovat, vyrábet, stavět, šít, dali se do práce na webu a navrhli
logo.
Takže takhle se to celé semlelo. Od té doby jsme se dostali daleko a máme za sebou spoustu práce. Například jsme potřebovali vyrobit velkou masivní slavobránu ze dřeva, kterou bude umět přenést, složit a rozložit jedna slečna (říkejme ji třeba Klára). Ono se nám to povedlo. Tak o tom jdeme napsat.
Cesta k dokonalé svatbě pod širákem začala stavbou slavobrány. Nebo takhle. Úplně na začátku jsme museli vymyslet co a jak postavíme. Úkol zněl jasně. Navrhnout a vyrobit hezkou dřevěnou slavobránu. Velkou. Rozkládací. Lehkou. Přenositelnou. Bytelnou. S možností zastřešení. Jo a ještě jedna věc. Musí to celé zvládnout složit a rozložit jedna slečna. Klára. To pro případ, že nám třeba onemocní brigádník 😷
Pfff to byl trochu problém. Díkybohu, jinak by to totiž nebyla vůbec zábava. Takže jsme dali hlavy dohromady, popadli tužku a papír a na nic nepřišli. Když chcete postavit slavobránu, vztyčíte nejprve čtyři rohové trámky a pak přiděláte ty horní, že? Právě že ne. Nevztyčíte víc než jeden sloupek, protože jakmile se přesunute na druhý, první vám spadne. Nikdo vám totiž nepomůže, pamatujete? Tak jsme to otočili. Na zemi složíme vršek a nohy přidáme nakonec. To asi těžko. No nebyla to zábava.
“Jasně, já už to mám. Je to úplně easy.” zakřičel jsem po dvou týdnech z obýváku. K rohovým trámům vyrobíme nějaký nožky ať drží pěkně kolmo dokud je nespojíme. Fajn. Vyrobili jsme to. Teoreticky to sice fungovalo ale pomocné nožky nebylo možné po sestavení slavobrány sundat #fail. To by se dalo vyřešit ale horší bylo, že se nám nedařilo postavit přesný čtverec 2 x 2 metry. Ani s metrem. Vždy bylo něco jinde, než mělo. Takže nohy stály ale vršek nikdy nepasoval. Doma na naleštěné podlaze jsme si ještě mohli nohy posouvat podle potřeby ale v trávě ne.
Nooo takže je to jasný. My prostě potřebujeme jakousi šablonu ve velikosti slavobrány, kterou postavíme na zemi a ona nám podrží trámky, než to celé sešroubujeme. A potom půjde sundat. Když už jsme věděli, co přesně potřebujeme, šlo to o něco lépe. Tužku a papír do ruky a za hoďku už jsme byli v autě a frčeli na pilu pro další dřevo. Protože nebylo moc času (už na tom děláme měsíc namísto plánovaných dvou dní), rozhodli jsme se dřevo zpracovat doma. Doma v bytě. Zahrádku totiž nemáme vyloženě blízko a bylo by potřeba taky přestěhovat všechno nářadí z našeho čtvrtého patra. To se nám nechtělo. Dva dny jsme řezali, vrtali, brousili, lepili a lakovali. A úklid trval asi ještě déle. Já jsem radši prostě dělal, že ty kousavé piliny v oblečení nemám. Ale bylo hotovo. Téměř.
Ještě potřebujeme návod. Mohlo by se zdát, že sepisování návodu k montáži věci vlastní výroby je prostě blbost. Ale když se to pokusíte postavit ve špatném pořadí, půjde to fakt špatně. To jsme sami zjistili po celovíkendovém skládání a rozkládání, kdy pořád něco nepasovalo. Stačí ale správné instrukce a za 15 minut je složeno. Nakonec jsme ještě sešili nějaké obaly na převoz, přidali úchytky a několikrát otestovali v terénu. A vy teď nemusíte při obřadu stát pod plastovým stánkem, u kterého si v týdnu kupujete hotdogy 🌭
